Nejvýznamnější osobnost české fotografie 19. století.
Název protokolované firmy zněl: Heinrich Eckert.
Pocházel z rodiny řezače a návrháře forem v kartounce. Vystudoval Stavovský polytechnický institut a 9 let pracoval jako celní úředník. Po amatérských zkušenostech si 15. 7. 1863 otevřel v Praze na Újezdě portrétní ateliér, který 1876 přemístil do reprezentativnějších prostor a přibral společníka Julia Muller’na (1831-1904) na dobu 10 let.
Základem jeho věhlasu byl portrét. 1871 vydal první soubor svých místopisných fotografií ve formě světlotisků s názvem Praha. 1868 získal první zahraniční ocenění, 1867 se stal členem Fot. společnosti ve Vídni. Realizoval řadu náročných fotografických scén, mezi nimi i alegorických kompozic a živých obrazů. Jako první v českých zemích koncipoval soubory o uměleckých a přírodních krásách vlasti, které se považují za nejvýznamnější část jeho tvorby. 18802-1884 vytvořil významné soubory fotografií ze Šumavy a z Krkonoš. Jako známý fotograf se podílel na tovární dokumentaci několika renomovaných výrobců, mj. Ringhoffera a Křižíka. 1891 a 1894 vydal Krajinné obrazy z Čech fysionomicky a geologicky zajímavé. Po 1890 se věnoval vedle portrétů fotografii Prahy, zejména dokumentaci míst určených k asanaci. Touha po experimentu jej ještě 1896 přivedla k rentgenogramům. Jeho fotografií bylo využito v prvních obrazových publikacích Prahy (Praha královská 1898, Pražské ghetto 1902).
Získal na 44 medailí a cen a byl odměněn několika čestnými tituly. 1872 se stal pražským měšťanem, 30 let byl obecním starším, výrazně se angažoval v národním životě a charitativních akcích. Oslava čtvrtstoletí jeho ateliéru 1888 byla velkou společenskou událostí. Jako uznávaná osobnost měl vliv na činnost fotografických organizací a prvních fotografických časopisů. 1905-08 vedla ateliér dcera Ludmila (provdaná Pávková) pod názvem Atelier Eckert. 1908 podnik převzal Antonín Cetl s Antonínem Bohoušem, který často pořizoval ze starších záběrů kopie.
Zveřejněno za účelem šíření povědomí o světových fotografech.
